„Nejhorší na tom nebyl trest. Ale pocit, že lidskost se dá ztratit tak snadno.“ Když mladická lehkomyslnost narazí na chladný systém.

Chtěli prožít pár dní svobody. Čtyři mladí lidé se vlakem vracejí z Nizozemska. Už jsou blízko domova, když je prohledá německá policie a najde u nich menší množství marihuany. Legálně koupené. Ale na špatné straně hranice. Z drobnosti se stává drama. „Jeden z policistů si mě vede za roh opuštěného nádraží. Stojím na schodech a on mě nutí, abych si svlékl kalhoty. Třesu se. Bylo mi jasné, že už není cesty zpět.“ Výslechy, ponižování, hodiny v cele. Hlavní protagonista mluví o okamžiku, kdy se svět pro něj proměnil v absurdní mašinerii, která nezná slitování. „Nikoho jsem nezabil, ani nikomu neublížil. Tak proč je ve vzduchu tolik zloby?“

Dokumentární rekonstrukce Málem v base uvádí autorskou minisérii tématizující střet jednotlivce a systému. Příští týden naváže dokument Jak rappeři přicházejí o iluze.

Autor: Lukáš Hulenka, dramaturgie: Jan Hanák, zvuk: Pavel Zgarba.

V následné debatě téma autorka rozvíjí s biskupem Církve československé husitské Jurajem Jordánem Dovalou. Jsou křesťané v Česku opravdu stigmatizováni? Není to přehnané? A nemohou si za to nakonec sami svými mnohdy podivnými vyhrocenými postoji? Anebo nepomáhá určitá ostrakizace či útlak křesťanům, aby byli ryzejší? Debatu vede dramaturg podcastu Jan Hanák.

Dokument a debata o stigmatizaci křesťanů v Česku. A je to stigmatizace? Jaké to je žít s vírou v zemi, kde většina nevěří? Mladí věřící mluví o posměchu, škatulkách, ale i odvaze nebát se být jiný.

Dokument Anny Šimůnkové dává hlas čtyřem mladým věřícím, kteří sdílejí své zkušenosti s předsudky, nepochopením i posměchem. „Být křesťanem v Česku znamená být ten jiný,“ říká jedna z respondentek. Jiní popisují, jak reagovalo jejich okolí, když mluvili o svých hodnotách, nebo když otevřeně přiznali, že věří. „Bála jsem se říct, že jsem křesťanka, aby mě hned nezařadili do škatulky,“ zní další výpověď. Religionista David Václavík v dokumentu připomíná, že Češi nejsou skuteční ateisté: „Jsou to spíš něcisté. Věří v něco, ale odmítají instituce.“ Podle něj jsou předsudky vůči věřícím zakořeněné historicky i mediálně. Kněz v českém filmu bývá často spíš karikatura než člověk z masa a kostí. Zajímavý je osobní přístup autorky. Ve svých postojích k náboženství se hledá a přátelství s věřícími vrstevníky jsou impulsy pro její zvýšenou citlivost k tématu. Autorka v dokumentu otevírá svůj osobní prostor hledání, přičemž nechává posluchače v napětí, jak to vlastně s vírou má ona sama.

Autorka: Anna Šimůnková, dramaturgie: Martina Pouchlá, zvuk: Filip Johánek a Pavel Zgarba